deep river

21.07.2008
**bez titulku**

Před deseti lety jsem se drápala na sedmitisícovku, za měsíc mě čeká porod mého prvního dítěte. V něčem mi to připadá stejné. Zatím.

23.09.2007
s...

Tak jsem se vdala. Děkuji všem, kdo stáli při mně – smrtelným i nesmrtelným. Bylo to krásné a je to ještě krásnější. Užívám si to. I když zažívám velmi zvláštní pocit depersonalizace – jako by se můj svět rozpadl v tom jediném okamžiku na kousky a teď se pomalu skládal zpátky – ne všechny kousíčky už našly své místo, ne všechny kousíčky se vrátily na místo původní. Nevím, jak se jmenuju, váhám, jak se podepsat, představování mi zabere o několik sekund déle, než by u psychicky zdravého jedince bylo záhodno. O svém muži vyprávím jako o příteli, nemohu si zvyknout, že jeho brácha je můj švagr, nemám u sebe jediný platný doklad totožnosti. A tak dál. Ale je to fajn ;)

Celý článek

23.04.2007
Dámská jízda

běhání s vlky na severu Čech (pro e*v a jiné ženy)

Celý článek

03.04.2007
aby mě nesmazali

Přestala jsem sem psát. Zdálo se mi, že mi můj milej vyčítá, že o něm píšu jen blbý věci. Poslední příspěvek měl znít:

Končím s blogom – padej, sbogom

Dneska mi přišel mail, že můj blog smažou, pokud nevyvinu nějakou aktivitu. A mně to bylo najednou líto.

Tak já ještě uvidím...

 

03.12.2006
další motýli

... nedotýkejte se vystavených exponátů!

Celý článek

31.10.2006
It´s a Halloween night...

22.10.2006
podzimní...

19.10.2006
Kochałam cię bardzo

Zas oči moje chytly divej lesk... jak jest mi trudno...


Celý článek

Brook podruhé

...jenom krátké ohlédnutí – když už jsem to tu slibovala...


Celý článek

11.10.2006
Peklo a Ráj

Vcelku náhodou jsem se dnes dostala na krátkou procházku po Českém Ráji. Vyrazila jsem na Drábské světničky – ačkoli jsem byla přesvědčená, že už jsem tam byla, dnes jsem zjistila, že dosud nikoli. Šla jsem sama a chvílemi mě přepadaly myšlenky osamnělé dívky bloudící liduprázdným lesem plným skřípajících stromů. A pak přišel Studený průchod....

Tu procházku vám rozhodně doporučuji!

Celý článek

10.10.2006
Brook v Arše - chystání

 

Dnes jdu po dlouhé době do divadla. A ne do ledasjakého! V divadle Archa hrají představení Petera Brooka Sizwe Banzi je mrtev. O Brookovi jsme se kdysi učili ve škole. Viděla jsem několik jeho představení a workshopů na videu. A vždycky to – i přes ten nepříliš kvalitní videozáznam – byl obrovský zážitek. Četla jsem jeho knihu Pohyblivý bod (ne celou, jak už to tak s odbornou literaturou často dělávám, ale vybrané pasáže), a přestože bych z ní nemohla citovat, velmi mě oslovila. A teď jeho představení uvidím naživo. Představení Petera Brooka, jednoho z velikánů evropského divadla 20. století, režisérské osobnosti, velkého guru. Těším se. Bojím se, že se zklamu. Trochu si připadám jako před prvním rande.

Tak já pak dám vědět, jaké to bylo ;)

05.10.2006
stručně ručně

Jen tak, abyste si nemysleli, že jsem s tím psaním sekla ;)

Celý článek

01.09.2006
motýli a můry

V krizových situacích sem málokdy píšu. Zní to možná paradoxně, ale je to daň za veřejný přístup. Když se něco opravdu děje, nemívám myšlenky srovnané a ty, co mi víří hlavou bývají ostré, radikální, protichůdné a nezřídka zraňující. A tak čekám, až má hlava zchladne, myšlenky se usadí, já si je v klidu prohlédnu a pak mohu některou, zalíbí-li se mi, nabodnout opatrně na špendlík jako jedovatého motýla a umístit do své sbírky či na svůj blog. Jako třeba tahle…

Celý článek

25.08.2006
kudlanka na starém městě

...obrázky z letní letné...


Celý článek

cesta z metra

Výlez z metra je zalepenej žvejkačkama. A hned za schodama parčík plnej podivnejch individuí. Posedávají, pokuřují, pokřikují, pokukují. Je noc. Sem slušná holka, vcelku mírná, ale málokdy se bojim. Když sem bydlela před lety na intru, potuloval se kolem úchylák a vobnažoval se. Prej. Povidala noční vrátná, že si na to děvčata stěžují. Nikdy sem ho nepotkala. Bylo mi to spíš líto, sem si řikala, že mohla bejt sranda. Ale nebála sem se. Teď je mi skoro jednou tolik a bojim se. Když du tim parčíkem, mám smysly napružený jak tětivu. Vnitřní oči, uši  nastražim dozadu za sebe, chlupy na zádech se mi naježej, zuby a nehty se neznatelně protáhnou, drobátko se přihrbim jak kočka a du. Jen si něco zkus, ty hajzle. Skočim na tebe, drápy ti zatnu do ksichtu a zubama ti přetrhnu krkavici. Chcípni bídáku!

18.08.2006
nespokojená

 

Vobrátit si vnitřnosti naruby a vydrhnout je rejžákem. Třeba bysem odstranila toho červa, co mě tam tak dere, žere, sere... „Pocity jak žiletky..." čas od času se vrací. Jako třeba teď.

Nic nefunguje, jak má. Klouby, zuby, vnitřnosti, nálady... Jsem nespokojená. A nejvíc jsem nespokojená s tím, že nevím, co mě to vlastně žere. S tím jsem tedy zásadně nespokojená. Připadám si  jak láhev kvasícího vína. A to prosím nemám ani vzdáleně kolem menstruace – kdyby to náhodou někdo chtěl hodit na premenstruační syndrom! No, možná by se to dalo hodit na změny počasí. Třeba by to pomohlo. Uvidím.

Pro začátek můžu zajít do drogerky, koupit si rejžák, flašku rumu a pěnu do koupele a udělat si hezkej večer.

Celý článek

16.08.2006
do krku a do žaludku

 

Brečím dovnitř do pusy, aby to neviděli kolegové, klienti, poštovní doručovatelka. Zrcadlo to ale prohlédne. Vidí mi až do žaludku. Je tam úzko. Je mi úzko. Jako vždycky, když mám pocit křivdy. Když něčemu nerozumím a reakce okolí jsou pro mě nepochopitelné a bolavé.

Moje nejhorší životní zážitky jsou spojeny s alkoholem. S mými blízkými a alkoholem. Opilá macecha mě vyhodila z domu a opilý otec jí na to nic neřekl, s opilým přítelem jsem se opilá hystericky hádala a prala, opilá matka mi vyčítala, že kvůli mně odešla od svého muže... Pod vlivem alkoholu – a nemusí ho být ani moc – vnímáme a reagujeme jinak. Mé staré rány se zacelily, ale jizvy po nich zůstávají. Alkoholu nevěřím. Nevěřím, že je náhoda, že prudké reakce mých blízkých, se neodehrávají ve stavu naprosté střízlivosti. Nevěřím, že alkohol lidi sbližuje. Alkohol nám na oči a uši nasadí klapky a ústům povolí uzdu. Jsme jako splašený kočár bez kočího řítící se mlžnou nocí po úzké hrázi hlubokého rybníka.

Celý článek

28.07.2006
Strom života mého

...lehce patetické zamyšlení roztékajícího se mozku...

Celý článek

26.07.2006
monitor a ženský mozek

"Chceš si udělat test, jaký máš myšlení?" povídá milej. "Jak, jaký mám myšlení?" "Jestli mužský, nebo ženský..." Kdysi už jsem si ten test dělala. Tenkrát jsem si myslela, že mi vyjde, že mám spíš mužský myšlení, dneska už jsem si svou femininitou naprosto jistá. "Mně vyšlo, že mám ženský myšlení," žasne milej. "Hm, to mě nepřekvapuje," odvětím a vzpomenu si na kamarádku, jejíž partner v tomto testu vyšel jako výrazně žensky uvažující jedinec, kdežto ona měla vysoké skóre myšlení mužského. Suverénně usedám k testu, a když zaškrtávám jednotlivé odpovědi, připadají mi až příliš průhledné. I přesto odpovídám čestně, často někde uprostřed mezi extrémy. Skóre je někde kousek za tzv. pásmem překrývání. Tak jo. Je to dobrý. Jsem ženská, myslím jako ženská, ale ještě stále mi zůstává k dispozici chladný rozum. To mě těší. Milýho kamarádi vyšli prý všichni opačně – mužský mají ženský myšlení a ženský to mužský. Nepřekvapuje mě to. Ani milýho ne. No co, aspoň se dobře doplňují.

"Dnes mám rande se svou samotou," píše Malá zrzavá a dodává: "ale máme takový volný vztah, nechceme se na sebe příliš vázat." A dneska ráno povídá, že jí to i začíná těšit a učí se si tato randevous se samotou užívat. Spíše tedy se Samotou. Povídala: "Já nevím, čím to je, ale já mám takovej pocit, že ten můj Samota je spíš mužského rodu." "No to dá rozum, seš přece heterosexuální."

A včera večer u filmu dialog. "Můžu si nahnout ten monitor? Já odsud ten obraz blbě vidím." "To je nesmysl, ten monitor má viditelnost xy stupňů!" "Ale já na něj odsud prostě nevidím." "Tak si přečti manuál!" "Seru ti na manuál! Já prostě ten obraz nevidím!!" ... A teď hádejte, kterej z nich má ženský myšlení :)

24.07.2006
útržek z dialogu

Jistá matka a její tříletá dvojčata Pavlík a Pepík:

"Mami, mami, já se jmenuju Pavlík."

"Nelži! Ty seš Pepa!"